Všichni lidé se budou Bohu zodpovídat, ať už o něm slyšeli nebo ne. Bible nám říká, že Bůh se dal velmi jasně poznat např. skrze přírodu (Římanům 1:20) a také v lidských srdcích (Kazatel 3:11). Problém spočívá v tom, že lidstvo je hříšné. My všichni jsme toto poznání Boha odmítli a vzbouřili jsme se proti němu (Římanům 1:21-23). Kdyby nebylo jeho milosti, Bůh by nás nechal napospas hříšným touhám našich srdcí a nechal by nás zjistit, jak zbytečný a bídný je náš život bez něj. Toto se děje těm, kdo Boha odmítají (Římanům 1:24-32).
Ve skutečnosti není až takovým problémem to, že někteří lidé o Bohu neslyšeli. Problémem je spíše to, že odmítli to, co o něm slyšeli a co je zjevné například skrze přírodu. Deuteronomium 4:29 říká: „Tam pak začnete hledat Hospodina, svého Boha. Budeš-li jej hledat celým svým srdcem a celou svou duší, najdeš ho.“ Tento verš nám ukazuje důležitý princip – každý, kdo Boha opravdu hledá, jej také najde. Pokud člověk opravdově touží Boha poznat, Bůh se mu poznat dá.
Problém je, že „nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí“ (Římanům 3:11). Lidé odmítají to poznání Boha, které mají po ruce skrze přírodu a ve svých vlastních srdcích, a místo toho se obracejí na „boha“, kterého si sami vymysleli. Je vcelku pošetilé debatovat o tom, zda je fér, když Bůh pošle do pekla někoho, kdo neměl nikdy příležitost slyšet Kristovu dobrou zprávu. Lidé jsou vůči Bohu zodpovědní za to, co jim Bůh už ukázal. A Bible říká, že toto poznání lidé odmítají, proto je Bůh spravedlivý, když je odsoudí do pekla.
Místo diskuzí o osudu těch, kdo „nikdy neslyšeli“, bychom se my, křesťané, měli co nejvíce snažit o to, aby o Bohu všichni slyšeli. Jsme povoláni k tomu, abychom šířili evangelium mezi národy (Matouš 28:19-20; Skutky 1:8). To, že víme, že lidé odmítají poznání Boha, který se jim ukazuje i skrze přírodu, nás musí motivovat k tomu, abychom hlásali dobrou zprávu o spasení skrze Ježíše Krista. Pouze přijetím Boží milosti skrze Pána Ježíše Krista mohou být lidé zachráněni od svých hříchů a vysvobozeni z věčnosti v pekle a bez Boha.
Předpokládáme-li, že ti, kdo neslyšeli evangelium, dostávají automaticky jakési omilostnění od Boha, narážíme na ohromný problém. Je-li pravda, že lidé, kteří nikdy neslyšeli evangelium, jsou automaticky spaseni, bylo by logické usilovat o to, aby evangelium nikdo neslyšel. Bylo by totiž strašné říct evangelium někomu, kdo jej odmítne. Pokud by se to stalo, byl by ten člověk ztracen. Lidé, kteří neslyšeli evangelium, jsou ztraceni, jinak nemáme žádný motiv k šíření evangelia. Proč riskovat možnost, že lidé evangelium odmítnou a sami se tak odsoudí, pokud by předtím byli spaseni jen tím, že evangelium neslyšeli?