Už od prvního hříchu člověka byla základem spasení smrt Ježíše. Nikdo – ať už před křížem nebo kdykoliv po něm – nemůže být spasen bez oné základní události v lidských dějinách. Kristova smrt zaplatila trest za všechny minulé hříchy starozákonních svatých, i všechny nové hříchy novozákonních svatých.
Požadavkem ke spasení byla vždy víra. Cílem víry ke spasení byl vždy Bůh. Jak to napsal jeden žalmista: „Blaze všem, kdo v něho doufají“ (Žalm 2:12). V Genesis 15:6 je psáno, že Abraham uvěřil Bohu a to Bohu stačilo, aby to Abrahamovi počítal jako spravedlnost (viz také Římanům 4:3-8). Starozákonní obětní systém hříchy odebrat nedokázal, jak je jasně napsáno v Židům 10:1-10. Nicméně dokázal poukazovat ke dni, kdy měl Syn Boží prolít svou krev za hříšné lidstvo.
Co se ale od té doby změnilo, je obsah víry. To, čemu chce Bůh, abychom věřili, je dáno množstvím zjevení, které je v dané době lidstvu dáno. Nazýváme to postupné (progresivní) zjevení. Adam věřil slibu, který mu Bůh v Genesis 3:15 dal – že potomek ženy jednou porazí Satana. Adam Bohu věřil, což se ukázalo už tím, jak pojmenoval Evu (v. 20) a Hospodin jim hned vzápětí ukázal, že to schvaluje – tím, že je hned přioděl do zvířecích kůží (v. 21). V daném okamžiku to bylo vše, co Adam věděl, a uvěřil tomu.
Abraham uvěřil Bohu podle slibu a nového zjevení, které mu Bůh dal v Genesis 12 a 15. V době před Mojžíšem neexistovalo Písmo v psané podobě, ale lidstvo mělo přesto zodpovědnost za to, co jim Bůh dal poznat. V době Starého Zákona mohli být věřící zachráněni tím, že uvěřili, že jednoho dne Bůh vyřeší problémy pramenící z jejich hříchu. Dnes se ohlížíme zpět a věříme, že se Bůh o naše hříchy už postaral, a to na Kalvárii (Jan 3:16; Židům 9:28).
A co třeba věřící ve dnech Ježíše Krista, tedy v době ještě před křížem a před vzkříšením? Čemu věřili oni? Chápali plně celé zjevení toho, že Kristus na kříži zemře za jejich hříchy? Ke konci Ježíšovy služby máme v Bibli zaznamenáno tohle: „Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, vrchních kněží a znalců Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých“ (Matouš 16:21). Jak na tuto zprávu reagovali učedníci? „Petr ho tehdy vzal stranou a začal ho kárat: Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!“ (16:22). Ani Petr a ostatní učedníci nechápali celou pravdu, ale přesto byli spaseni, protože věřili tomu, že se Bůh o celý problém jejich hříchu postará. Nevěděli přesně, jak to Bůh udělá. Nevěděli to o nic více než Adam, Abraham, Mojžíš nebo David, ale přesto Bohu věřili.
My dnes máme daleko více zjevení, než lidé, kteří žili před Kristovým vzkříšením. Vidíme už celý obraz: „Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět“ (Židům 2:1-2). I naše spasení je zcela založeno na Kristově smrti, naše víra je stále nezbytným předpokladem k záchraně, a cílem naší víry je stále stejný Bůh. Obsahem naší víry je to, že Kristus zemřel za naše hříchy, byl pohřben a třetího dne vstal z mrtvých (1. Korintským 15:3-4).