Je nemožné, abychom plně pochopili vztah mezi Boží svrchovaností a lidskou svobodnou vůlí a odpovědností. Jenom Bůh opravdu ví, jak spolu působí v jeho plánu spasení. U tohoto tématu je pravděpodobně ještě více než u jiných témat důležité připustit, že nejsme schopni zcela pochopit a obsáhnout ani celou Boží podstatu, ani povahu našeho vztahu s ním. Zacházení do extrému z jakékoli strany pak vede k pokřivenému chápání spasení.
Písmo jednoznačně říká, že Bůh zná ty, kdo budou spaseni (Římanům 8:29; 1. Petrův 1:2). Efezským 1:4 nás učí, že Bůh nás vybral „před založením světa“. Bible mluví o věřících opakovaně jako o „vyvolených“ (Římanům 8:33; 11:5; Efezským 1:11; Koloským 3:12; 1. Tesalonickým 1:4; 1. Petrův 1:2; 2:9; Matouš 24:22, 31; Marek 13:20, 27; Římanům 11:7; 1. Timoteovi 5:21; 2. Timoteovi 2:10; Titovi 1:1; 1. Petrův 1:1). Rovněž zřejmá je skutečnost, že věřící jsou předurčeni (Římanům 8:29-30; Efezským 1:5, 11) a vybráni (Římanům 9:11; 11:28; 2. Petrův 1:10) ke spasení.
Bible také mluví o tom, že je naší odpovědností přijmout Krista jako Spasitele – jediné, co musíme udělat, je uvěřit v Ježíše Krista a budeme spaseni (Jan 3:16; Římanům 10:9-10). Bůh zná ty, kdo budou spaseni, Bůh si vybírá ty, kdo budou spaseni, a my se pro Krista musíme rozhodnout, abychom spaseni byli. Pro lidskou mysl se svými omezeními (Římanům 11:33-36) je potom nemožné, abychom pochopili, jak tyto tři faktory spolupůsobí. Naší zodpovědností je vzít evangelium do celého světa (Matouš 28:18-20; Skutky 1:8). To ostatní – předzvědění, vyvolení a předurčení – bychom měli nechat na Bohu a dbát jen na to, abychom byli poslušnými nástroji při zvěstování evangelia.